MODELY

Modelařina je mým celoživotním koníčkem.

Své první modely letadýlek jsem začal patlat z tehdy dostupných stavebnic kdysi v roce 1980 – co by žáček první třídy základní školy. Tehdy sice nebylo z čeho moc vybírat, dokonce i modelářské barvičky byly v té šílené době úzce podpultovým zbožím (rozuměj „nedostupným zbožím“) – ale z druhé strany bylo normální, že každý kluk si aspoň několikrát zkusil postavit nějaký ten model. A někteří, jako například já, této vášni propadli na celý život.

Dnes je doba jiná. Modelů všeho možného jsou plné e-shopy, nabídka příslušenství se pohybuje někde na úrovni nadpřirozena – ale kupodivu děti dnes již nemodelaří. Modelaří hlavně tatínci, kteří mají své dětství spojené se zážitky, které může prožít jen modelář. Děti zjevně propadly kouzlu virtuální reality. Zatímco já vyrůstal na polském seriálu „4 z tanku a pes“, dnešní kluci paří „World of tanks“ a ti zručnější vyrábějí své bunkry ve virtuálním světě Minecraftu. Tak trochu mě to děsí – už jen proto, že už jsem také nějaký ten rok otcem potencionálního modeláře… na co budou ti kluci vzpomínat, až budou ONI tatínky?

 

 

 

 

 

Každý modelář si navíc projde za své kariéry i několik pauz a „znovunabuzení“. Ne jinak tomu bylo i u mě. Poslední pauzu jsem překonal až ve svých 40-letech věku, kdy mě zpátky do hry doslova nakopl můj brácha svým dárkem k mým kulatinám (Royal Class Me-109E). Od té doby se snažím znovu pokračovat a vytvářím si novou sbírku více či méně podařených modelů vlastní výroby. Ta původní se rozplynula v rámci mého stěhování z bytu zpět do vlastního domečku.

Modelařina po chlapsku… ⇒

Jako odvetu za mé „probuzení“ jsem vrátil do hry i já mého bratra – taktéž ke příležitosti jeho životního jubilea. Ten dokonce své obrození pojal jako vstup do undergroundu, tj. doslova do podzemí (svého baráku). A protože jsem na jeho aktivaci použil model letadla v měřítku 1/24 – zdá se, že oba máme jasno, co budeme po zbytek života vytvářet…

⇑ Severský modelářský underground…